Kojení miminka je jedním z největších stresů čerstvých maminek. Je to paradox, protože je to zároveň to nejpřirozenější, co můžeme miminku nabídnout. A odtud pramení červíček pochybnosti, kdy se ptáme samy sebe: Budu moct kojit? Bude mě kojení bolet? Budu mít dostatek mléka? Vysníme si, jak se dítě hned po porodu přisaje a během několika dní začne miminko krásně přibírat. Ale realita je často někde jinde. A stres kojení rozhodně nepřidá.
Cítila jsem to úplně stejně. A moc k tomu nepřispělo, když byli oba kluci hned po porodu převezeni do inkubátoru a místo tulení s čerstvě narozeným uzlíčkem jsem koukala do nemocničního stropu.
Kojení je jedna z věcí, o které by si každá nastávající maminka měla nastudovat něco málo předem. Osobně nesouhlasím s tvrzením, že máma sama VŽDY intuitivně pozná, jak na to.
Věřím, že i dříve maminky řešily problémy, které při kojení mohou nastat.
Není to skvělé, že si dnes můžeme veškeré informace zjistit jednoduše předem a vybrat si dle své intuice ty pravé?
Stres a kojení
Hrne se to na vás ze všech stran: Kojení je nejlepší. Kojit by se mělo do 2 let dítěte. Nekojené děti jsou hloupější a baculatější.
To ve vás vytváří obrovský tlak dřív, než vůbec začnete kojit.
Stres je jedním z největších nepřítelů kojení.
Znám to sama od sebe.
Jakmile jsem jen trochu pouvažovala nad tím, zda budu mít dostatek mléka nebo jsem zažila stresovou situaci, začalo se mi během pár hodin tvořit méně mléka. Bylo to jako řetězová reakce, která nastala vždy se 100 % pravděpodobností po mojí myšlence.
Nepřidá tomu ani okolí. A začne to hned na šestinedělí v nemocnici, kde budou pravidelně kontrolovat vaše miminko z novorozeneckého oddělení. Převáží ho, mrknou do tabulky a zjistí, že by už třetí den mělo přibírat. Ale nepřibírá. A vy se cítíte hrozně. Ano, i já se tak cítila. Každé 3 hodiny jsme chodili na převažování. Nikdo mi neřekl, že pokud jsem ztratila u porodu litr krve, je pravděpodobné, že nástup laktace se opozdí.
A víte, co nakonec pomohlo? Jakmile jsme přijeli domů, spadl ze mě stres a mléko se v tu chvíli bez problémů spustilo.
Když se kojení stává traumatizujícím zážitkem
Vím, jaké oběti kojení občas přináší a taky to, jak může být neúspěšné kojení traumatizujícím zážitkem. Pocit, že jste selhaly. Chtěly jste dát svému miminku už od narození do vínku to nejlepší a nepodařilo se.
Ale já vás teď uklidím.
Pravděpodobně jste nebyly dlouho kojené vlastní maminkou. A jak jste skvělé, že?
V minulých generacích mnoho kojených dětí nebylo. Umělá výživa byla trendy a nebyly informace. Až na konci 20. století se kojení zase začalo dostávat do popředí a dnes kojí alespoň chvíli většina žen.
Útočí na nás neustále zprávy, že nekojené děti jsou hloupější, neohrabanější a mívají častěji nadváhu. U matek, které nekojí, je větší pravděpodobnost výskytu rakoviny prsu a vzniká prý menší emocionální vazba mezi ní a dítětem.
Výzkumy ale ukazují, že to není tak úplně pravda. Ty rozdíly jsou natolik zanedbatelné, že z nich nelze usuzovat jednoznačné závěry. Navíc se neberou v potaz i okolní vlivy. Znám spousty nekojících matek, které kouří. Naopak v mém okolí nekouří žádná kojící matka. Vliv externích faktorů je obrovský.
Dodatečné informace: Studie v AJ o vlivu stresu na kojení
Tím nechci říct, že nejsem zastáncem kojení. To určitě ano a jsem nesmírně vděčná, že jsem poskytla mateřské mléko oběma klukům. Ale vím, co dokáže psychika.
V rovnici kojení se zapomíná na druhou stranu.
Na stranu matky.
Neustále se berou v potaz pouze přínosy pro dítě (a ty jsou určitě nesporné). I když je kojení důležité, neméně důležitá je silná matka, která je pro dítě oporou. Ne vystresovaný uzlíček nervů. Svůj neklid pak přenášíme na dítě. Dítě je ve stresu, napjaté, vyplavuje se stresový hormon kortizol…ne, opravdu nemusíte kojit za každou cenu.
Cítíte, jak z vás to napětí odchází? Ať už kojit budete nebo ne, z vašeho miminka vyroste to nejlepší dítě pod sluncem. Vaše dítě. A kojení tím nic nezmění.
Nevzdávejte kojení při prvním nezdaru
Ale nevzdávejte kojení po prvním nezdaru, prosím. Téměř každá z nás se potýkala s problémy při kojení. Od bolavých bradavek přes nedostatek mléka při spurtu až po ty opravdu nepříjemné, jako jsou ucpané mlékovody.
Neposlouchejte rady okolí. Já vím. Je to sakra těžké.
Zkuste dát jen na svůj pocit. Zvládnete to? Kousněte se a bojujte s tím. Za pár dní bude nejspíš po problémů a vy na sebe budete pořádně pyšné.
A já vím, že to dokážete. My ženský, co si zamaneme, to dokážeme. Levou zadní s dítětem v náručí a úsměvem na rtech.
